Když v minulosti vznikly u Intelu procesory, tak je označil vždy číselnou řadou, jako 8080, 286, 386 a 486. Jenomže to dělala i konkurence a měnily se pouze názvy firem. Bylo to způsobeno i tím, že šlo většinou o přesné klony anebo s menšími úpravami. Bylo to tak zavedené a tak všichni předpokládali, že se bude pokračovat 586. Jenže Intelu se to už nelíbilo, aby se všem novým procesorům a tedy i konkurenci, mělo takto říkat. Proto si Intel v březnu roku 1993, kdy vyšly jeho procesory, zaregistroval značku Pentium (P5) a tak je nazval. Celé to tedy začalo na frekvencích 60MHz + 66MHz a byly určené do Socketu 4. Nejvíc se asi proslavily hardwarovou chybou v matematickém koprocesoru (FPU) a i se stahovaly z trhu. Dneska, tedy ty co se zachovaly, jsou vzácné a raritní. Jejich provozní napětí bylo 5 voltů, L1 cache 16KB a byly vyrobeny technologii 800nm. Na tomto výrobním procesu byla frekvence 66MHz strop a to i pro procesory 486. Hlavním důvodem, proč se těchto procesorů neprodalo větší množství, byla jejich cena, kdy se podle ceníku z května 1994 prodávaly frekvence 60MHz za cenu 31242 Kč, s tím, že už byl přes rok na trhu. Cena CPU Intel 486DX2 66MHz byla 14145 Kč.
V červenci 1994 vychází další Pentium (P54) na frekvencích 75MHz až 100MHz. Hlavní změnou je Socket 5, ovšem procesory 90MHz + 100MHz, dokážou fungovat i v budoucím Socketu 7. Zatím co Intel Pentium 75MHz dokáže pracovat jen v některých deskách se Socketem 7. On totiž potřebuje FSB 50MHz a to ne všechny desky Socket 7 umí. Došlo také na lepší výrobní proces 600nm a sním ke snížení pracovního napětí 3.3 voltů. Cena Intel Pentium 100MHz podle ceníku z 11.12.1995 byla 10492 Kč.
V roce 1995 firma Intel vydává svoji pýchu procesor Intel PentiumPRO (P6) až na 200MHz, ale zároveň je to rok, ve kterém zpomaluje svůj vývoj pro náš občany a vydá jen Pentium 120MHz + 133MHz. Dochází také ke změně výrobního procesu a tím zlomovým je Pentium 120MHz. Ten byl vyroben jak 600nm, tak i 350nm a byl určen jak pro Socket 5, tak i pro Socket 7. Frekvence 133MHz už je určená výhradně pro Socket 7, ale i když má lepší výrobní proces, tak ke snížení napětí nedošlo a pořád potřebuje ke své práci 3.3 voltů.
Padá magická hranice 200MHz pro domácí využití, ale kdo má v roce 1996 na procesoru onu první dvoustovku není Intel, ale firma Cyrix a to po dobu 3 měsíců. Intel tedy vydává Pentium (P54) 150MHz až 200MHz a nic zásadního se nemění.
Posledním procesorům od Intelu do Socteku 7 patří rok 1997 a je to Pentium MMX (P55) na frekvenci 166MHz až 233MHz. I když se výrobní proces nezměnil, byla zvýšená L2 cache na 32KB a došlo zde ke snížení napětí na 2.8 voltů. Ono MMX znamená Multi Media Extensions. Jde o sadu příkazů, se kterými musí umět pracovat software. Pokud to umí, má se tím výrazně urychlovat především multimédia (audio a video) a 3D aplikace. I tak ale bylo samotné jádro Pentium MMX trochu vylepšeno, jelikož má o 10 až 15% vyšší výkon.
Co se týče FSB, tak to bylo různé, ale pohybovalo se to od 50 po 100MHz a jen Intel měl maximálně 66MHz.
Procesory AMD K5, které mají kompatibilitu s Intel Pentium, dorazily na trh v březnu 1996 s označením 5×86 P75, P90 + P100 a ty jsou vyrobeny technologii 500nm. Později se přešlo na 350nm a ty už se označovaly jako PR75, PR90 + PR100 a přidaly se k nim PR120 a PR133. V roce 1997 vychází PR150, PR166 + vzácná PR200 a zároveň vyšla nová řada AMD K6. Všechny procesory K5 jsou napájeny 3,52 voltů a mají L1 cache 24KB. AMD K6 jsou již procesory s MMX a v roce 1997 vyšly s označením 166 až 233MHz. Vytratilo se PR a je udávána skutečná rychlost. Došlo ke snížení pracovního napětí na 2.9 Voltů u verze 233MHz na 3.2 voltů a už mají L1 cache 64KB. Nakonec v lednu 1998 vychází K6 na 266 + 300MHz, které jsou vyrobeny technologii 250nm a v květnu se nim přidává na stejném procesu řada AMD K6-2. Ta začíná na 200 a končí na 400MHz a všechny mají už i instrukční sadu 3DNow!. Další frekvence 450, 500 + 550MHz připadají na rok 1999 a je uvedena též řada K6-3 na 400 + 450. Zatím co řady K5, K6, K6-2 nemají L2 cache, tak K6-3 už ji vlastní přímo v procesoru a má velikost 256KB. Posledním procesorem do Socketu 7 je AMD K6-3+, který vychází v roce 2000 na frekvencích 400 až 550MHz a je vyroben 180nm.
Stejně jako AMD, tak i firma Cyrix svoji spanilou jízdu s kompatibilními procesory Intel Pentium do socketu 5 + 7, započala v roce 1996. Protože společnost Cyrix neměla vlastní výrobní továrny, nechala si je vyrábět u firem IBM + SGS a jim umožnila CPU produkovat taky pod svojí značkou. První modely 6×86 P90+ až P166+ byly vyrobeny 650nm, ale na P200 byl použit výrobní proces 440nm a je dost vzácná. Tyhle procesory měly dost vysoké pracovní napětí a to okolo 3.3 až 3.6 voltů. Ale když se přešlo na výrobní technologii 350nm u P120+ až PR200+, bylo přidáno písmeno L (6x86L), tak se snížilo na 2.8 až 3.3 voltů. Všechny tyto procesory měly L1 cache 16KB. V roce 1997 vychází 6x86MX, což značí přítomnost multimediální sady MMX a rychlosti PR150 až PR233. Jejich výrobní technologie je také 350nm, ale zvětšila se jim L1 cache na 64KB a napětí bylo mezi 2.5 až 2.9 voltů. V roce 1998 ještě vyšly 6x86MX PR266 + PR300 a k nim se přidaly Cyrix MII od 200GP po 350GP. Ty byly vyráběny stále 350nm. Rok 1999 patří výrobní technologii 250nm + 180nm a na nich byly vyrobeny Cyrix MIIv 333GP až 433GP. Nakonec i v tomto roce firma Cyrix zaniká a kupuje ji společnost VIA. Ta nakonec ještě vydá VIA-Cyrix procesory, ale už do Socketu 370 a to v roce 2000.
V roce 1996 jsem si koupil procesor od IBM 6×86 P133+. Byl to můj největší omyl v koupi nějakého hardwaru, protože CPU se neustále hřálo a PC se celý sekal. Pamatuji že ani podtaktování nepomohlo, ani změna napětí, no prostě nic. Tomb Raider dokázal běžet necelých 15 minut, byl jsem z toho na nervy a hned jsem CPU prodal a koupil Intel Pentium 133MHz. Tohle CPU vydrželo do roku 1998, kdy jsem koupil opět Pentium, ale už MMX na 200MHz.
Komentáře