Elonex Soliton plus

Pokud vám firma Elonex nic neříká, nejste sami, mně taky ne. Na Internetu jsem zjistil, že jde o anglickou společnost, která vyráběla různou elektroniku, včetně stolních počítačů, notebooků a výborných polévek. Vzhledově vypadá už skoro jako moderní stroj, na první pohled není vysoký, LCD má přes celou šíři víka, má dokonce už i síťovou kartu, to vše působí moderně a hezky to voní. Má všelijaké mírné zkosení po všech možných stranách a vše je zaobleno. Ve své době to určitě jako celek vypadlo dost hezky a kdo rád nakupuje (konzumuje) očima, tomu by padl do oka hned. To však neznamená, že po stránce hardwaru nějak zaostává, konfigurace je to určitě silná polévka a při výběru určitě hrála důležitou roli.

Čas však nejde zastavit a hezký stroj, už má nedostatky na své kráse. Tím hlavním bude použitý materiál, hlavně na víku, kde už se ukazují praskliny a to na obou stranách. Je to nejčastější závada na kráse u notebooku. Pokud se používá dál, je stoprocentní, že vám víko jednou zůstane v ruce a potom mu křemíkové nebe buď milostivo. Schází mu háček na víku, co se zacvakává do těla stroje, aby se neotevřelo a k ulomení stačí vždy málo. Schází taky originální CD-ROM, takže jiná barva mechaniky moc na kráse nepřidá a je možný že vypověděla službu. Po prozkoumání viditelných závad i v ne moc dobrém hrnci se dá uvařit super polévka, si ho vzal do parády můj metr, který naměřil na délku 30cm, šířku 25cm a výška je 4cm. To už se dá považovat, v té době, za tenký notebook co váží 3kg a z toho asi bude 3.5 litrů snad chutné polívčičky.

Klávesnice je anglická, funguje jako poklička na hrnci s polévkou a její chod je tichý a přesný. Navíc nebyla moc používána, je na ní stále jemné vroubkování. To samé vykazuje ploška touchpadu, po které jezdí prst a ovládá kurzor myši. Za pozornost stojí i její dvoubarevné rozlišení, ale jedna klávesa to kazí a přerušuje vrchní tmavější pás funkčních kláves. Notebooky vůbec s klávesnicí mají problém… Není to tím, že by to výrobci nějak špatně mysleli, věřím, že především mělo být pohodlné psaní textu, ale i zde bude trochu problém proti klasické klávesnici. Pokud dá někdo vedle pravého shiftu jinou klávesu než Y nebo Z, je zaděláno na problém a nemá tam co dělat. Jako vždy, klávesa Fn straší mezi Ctrl + Alt a zde je mezi nimi i další klávesa Win. Tím je Crtl + Alt strašně daleko od sebe, takže pokud chcete používat čtveřici kláves Shift, Ctrl, Alt + mezerník, jede to, ale hodně těžko a často jsem mačkal i jiné klávesy. Co potěší, jsou oddělené kurzorové šipky.

Pokud se tedy koukneme pod pokličku na chutnou polívčičku, uvidíme, že nám firma Elonex uvařila pěkný kus hardwaru se spoustou přísad a jako hlavní ingredienci použila procesor Intel Mobile Pentium 2 na 400MHz, co mám k sobě 2x 16KB L1 cache a 256KB L2 cache. Po zamíchání vařečkou na mě vykoukl chladič, po sundání chladiče jsem zjistil, že procesor je ve standardizovaném mobilním socketu micro PGA, tím pádem je snad výměna možná za rychlejší kousek, ale nevím, jak jsem měl CPU demontovat, tlačil jsem do všech světových stran a nic. K fungování procesoru stačí napájení 1.5V, i při tomto napětí je ale tepelná produkce už větší a není se čemu divit, když pracuje na 400MHz. Procesor je chlazen hliníkovým blokem s ventilátorem, ten je připevněn na hliníkovou desku, která je přes celou klávesnici, je vidět na obrázku „Chladič procesoru zespodu“ a dost ji zahřívá. Pomocí toho ventilátoru je uvolněné teplo vysáváno ven a asi to moc účinné nebude. Není to ta klasická honěná chladného vzduchu, co poskytuje vrtule ventilátoru přes chladič. Jako vždy jsem pomocí teploměru proskenoval celý stroj, našel nejteplejší plochy, kdy po 3 hodinách neustálých dem ze hry Quake 1, jsem naměřil maximální teplotu vespodu 50.9C, to už je docela horké a doporučuji před konzumací pofoukat.

Klávesnice měla teplotu mezi 31-37C, plné zátěži procesoru, už je na klávesách dost cítit teplo a to není moc příjemné. Větráček se zapínal velice často, jeho hluk bylo takové hlasitější šumění. Když to pod skleněnou pokličkou začalo bublat, vyplavaly samovolně dva sloty pro SO-DIMM paměť, které jsou na základní desce, každý na jedné straně,  jeden je obsazen 64MB a ten bude původní z prodeje notebooku. Druhá paměť má 256MB, vypadá docela originálně, ta byla tam instalována později a notebook nese tedy 320MB RAM. Další vedlejší důležitou přísadou je i pevný disk, který vyrobila firma Fujitsu a má velikost 3.2GB. Nevím, zda byl prodáván s tímto strojem, ale je to pravděpodobné, dostat se totiž k disku vyžaduje část notebooku rozebrat a to nezkušení uživatelé neprovádí. Polívčička obsahuje spoustu koření, jedním  je použitý osvědčený chipset od firmy Intel, má označení 82440BX/ZX chipsetu a opravdu je peprný.

Maestro kuchař použil po svém vzoru zvukovou kartu od firmy ESS Technology ES1968 Maestro-2. To není úplně špatná zvukovka. Je jasné, že notebook se prodával s Windows 98, pokud tedy nainstalujete zvukové ovladače, automaticky se nainstaluje i vše potřebné pro přehrávání zvuku v MS-DOS. Na disk se uloží taková malá utilita na inicializaci a taky se zapíše do autoexec.bat. Pokud bude chtít notebook používat jako retro mašinu jen se systémem MS-DOS, tak se to určitě hodí. Já to zkusil a moc dobrých výsledků jsem nedosáhl. Trochu zlobí hlasitost FM syntézy, která sice hraje, ale dost potichu a nepřišel jsem na to, jak ji zesílit. Dokonce má pod Windows 98 možnost si zvolit softwarovou MIDI syntézu a tu potom použít ve hrách pro MS-DOS. Hudba potom zní, jako by ji hrály skutečné nástroje, máte k dispozici dvě kvalitní soft-banky – jedna má 2MB, druhá 4MB s nástroji přímo od ESS a v setupu hry stačí dát místo FM syntézy Generál MIDI.

Ovládání hlasitosti je vyřešeno pomocí potenciometru, to je elegantní řešení a hlavně v operačním systému MS-DOS. Samozřejmě to funguje i v operačním systému Windows 98, tam se taky hlasitost zvuku dá ovládat i pomocí ikonky v liště. Co se týče zvukového projevu samotného notebooku, není to tak hrozné, jen schází basy, ale celkově je takový tichý. Reproduktory jsou stereo, ty jsou umístěny v předním čele stroje, má to nějakou nevýhodu? Asi ne, například posloucháte hudbu, chcete LCD zavřít a uděláte to, produkce zvuku je pořád stejná. Ovládání myši je prováděno pomocí dotykové plošky, někomu to vyhovovat může, někomu ne, ale čas ukázal, že tohle je klasika a je lepší. Baterie se zdá být originální, hned po zapojení zdroje se začala dobíjet. To mně samozřejmě nedalo, hned po plném nabití jsem zdroj odpojit, zapnul hru Quake 1 a vydržela hrát 35 minut.

Přiměřeně, přiměřeně domácí vegety v podobě standardní konektivity je COM1, LPT1, VGA, koncovka PS/2, 2x PCMCIA a USB 1.1. Přítomen je i InfraPort na přenos dat s různými zařízeními a konektor pro dokovací stanici. Testoval jsem nosem CD-ROM + disketovou mechaniku a vše krásně čte a voní. Při této činnosti jsem zahlédl mrkvičku, co měla tvar čipu grafické karty, která je zde ATI Rage Mobility AGP 2x a má k sobě dispozici 4MB paměti. Díky podpoře DirectX 6, už umí 3D funkce a je to vidět na syntetických testech. Maximální rozlišení LCD je 1024×768 o 32bit barev, to je i maximálně, co zvládne, má jeden větší otlak, ten vzniká, když hodně na LCD zatlačíte a nejvíc to jde vidět na černé barvě. Taky má pár rýh, no neopatrnost se trestá, ale ve své době patřilo k vyšší třídě. Takovou plovoucí petrželkou je síťová karta od firmy Intel.

Notebook jsem podrobil svým chuťovým testům v operačních systémech MS-DOS 6.22 + M602 na spouštění programů a taky ve Windovs 98. Přeci jen, už se jedná o silnější stroj, taky o silnou polévku a určitě se prodával s Windows 98. Chování notebooku bylo při testování bezproblémové v obou systémech a jen v MS-DOSu FM syntéza hrála potichu. Ovladače jsem oficiální žádné nenašel, ale stačilo najít jen sůl, pardon, věci pro zvukovou + grafickou kartu, ty jsem seskládal z jiných notebooků a hned chutnala neskutečně skvěle.

VÝKON V MS-DOS 6.22

VÝKON VE WINDOWS 98

Závěrečný verdikt:

Klady: Výměna jedné RAM a baterie je otázka několika minut. Použití mobilního procesoru sice potřebuje už víc aktivně chladit, ale při psaní textu se větráček moc nespouští. Umístění reproduktorů a ovládání hlasitosti potenciometrem. LCD je aktivní a na práci má dobré rozlišení. Zvukovka zvládá vše potřebné ve všech operačních systémech. Určitě vyrovnaná konfigurace a silná v grafice.

Zápory: Rozložení klávesnice mohlo být lepší. Použité materiály jsou špatné. Přístup k pevnému disku. Výměna druhé RAM. Na MS-DOS ho doporučit nemůžu. Použití typu baterie na BIOS.

Dodatek k závěrečnému verdiktu: Tento text byl psán při výrobě skutečné kuřecí polévky a měl jsem na ni takovou chuť, že bych i ten křemík křoupal.

BIOS