Gateway Solo 9300

Americká společnost Gateway vyrobila tento model Solo 9300 v roce 1999 a docela slušně ho vybavila. Dala si záležet i na vzhledu, protože když jsem tento stroj držel poprvé v ruce, čekal jsem uvnitř nějaké Centrino, ale po otevření víka, které má z vrchu vyztužovací linky jako kapota nějakého automobilu, na mě zazářila nálepka Pentium II a už se notebook stěhoval ke mě domů. Co mě nejvíc zmátlo, tak to byla jeho velikost, přeci jen LCD 15.1 palců, kvůli tomu má taky větší rozměry, se používaly hlavně nad rok 2000 a těch konektorů kolem dokola. Ty určitě stojí za pozornost, protože je jen tak na jiných noteboocích nenajdete a v podstatě jiný takový už nemám. Jedná se o digitální optický audio výstup a vstup (S/PDIF Audio). Další jsou dvakrát žlutý cinch (kompozitní video), jeden je výstup na televizi (ty se na některých strojích vyskytují), co ovšem nemají, je vstup a ten se používá pro nahrávání. To tedy znamená, že je možný záznam buď ze staré nahrávací kamery, videorekordéru, či z jiného počítače a nebo dalších zařízení starého typu. K tomuto účelu byl při prodeji dokonce předinstalován video+audio editor MGI Video Wave 3. Pokud jste tedy chtěli udělat nějaké to video, jeho kvalita byla samozřejmě na dnešní dobu úsměvná a pohybovala se okolo rozlišení 320×240.

Hlavním materiálem celé konstrukce je plast, jeho kvalita nebude nejhorší, stroj byl v minulosti určitě na nějakou dobu dost využíván, některé klávesy jsou dost vyleštěny, byl i dobře skladován a celkově vypadá dobře. Až tedy na klávesnici, kde schází tři tlačítka a tohle vyloupávání umí dobře hlavně děti. Touchpad je taky v dobrém stavu a jen mírné ošoupán. Trochu zajímavá je i konstrukce, snažil jsem se ho rozdělat, notebook jsem zbavil všech šroubků, ale i při více násilí se mi ho prostě nepodařilo rozmontovat a nechápu, jak to všechno drží pohromadě. Na Internetu je i návod, ale v popisu se píše, že se má nejdřív vytáhnout klávesnice, ale tady prostě žádné cvočky, co ji drží, nejsou a tak jsem dovnitř nenahlédl. Nakonec ještě jeho váha 3513 gramů a rozměry, které jsou na délku 325 mm, na šířku 265 mm a výška 45 mm. Pokud se chcete podívat na obrázky z testu, stačí kliknout ZDE.

Procesor: je od firmy Intel Pentium 2 Mobile na frekvenci 366MHz, ten obsahuje 32KB L1 a 256KB L2 cache. Má kódové označení Dixon – to byly dobré procesory, na svoji dobu výkonné, neměly moc velkou spotřebu a nepotřebovaly velký chladič. Jeho pracovní napětí je 1.7V a má samozřejmě aktivní chlazení. Určitě jeho pasivní část nebude nijak velká, i větráček bude malý a ten nemá svoje otáčky řízeny. Pokud stroj moc nezatěžujete, vůbec se nezapíná, ale jakmile spustíte hru, okamžitě jede na plný výkon, hluk má střední hlasitost a zastaví se hned, jak hru vypnete. Bude tedy nastaven na vytížení a nikoliv na teplotu. Procesor by měl být v mobilní patici MMC-2, takže jeho výměna za lepší je možná.

Grafická karta: ATI Rage Mobility, takže jde o GPU, co má podporu DirectX v6.0. K sobě má vlastních 8MB SDR paměti na 90MHz a ta je připojená formou 64-bitové sběrnice. Jako celek to komunikuje přes rozhraní AGP 2x, jádro má taky takt 90MHz a další důležité údaje jsou v tabulce. Výstup z grafiky jde do LCD, které má velikost 15.1 palců a k tomu maximální rozlišení 1024×768 a 32-bit barev. Jeho obraz je hezký a krásně ostrý. Panty víka jsou tuhé, nemají žádnou vůli a drží v jakékoliv poloze.

Operační paměť: má velikost 32MB a ta je integrována na základní desce. Dá se ovšem jednoduše rozšířit, protože jsou tu k dispozici dva sloty micro so-dimm, které jsou lehce přístupné. Předpokládám tedy, že může být osazen ve dvou modulech o 128MB, takže součtem se dostáváme maximálně 256MB + 32MB a máme 288MB. Ovšem těch 32MB je plně dostačující pro běh Windows 98. Já ji ale při testech rozšířil na 96MB a to kvůli 3D grafickým testům. Co se týče propustnosti, tak hodnoty jsou na dobré úrovni a v číslech při čtení=473MB/s + zápis=125MB/s. Je to dáno tím, že je použit čipset Intel 82440BX/ZX, který je legendární ve smyslu povedený a spolehlivý. Byly jich vyrobeny miliony a dnes to určitě není žádná zajímavost.

Zvuková karta: je od firmy ESS model AudioDrive ES1978 Maestro-2E a k dispozici má i S/PDIF Audio. Co se týče reproduktorů, ty jsou umístěny v rozích na přední hraně stroje, hrají středně nahlas a schází nejvíc basy. Regulovat jejich hlasitost je příjemné, protože se to provádí pomocí tlačítek a je tam i tlačítko na jejich rychlé vypnutí.

Pevný disk: zde žádný nebyl, proto jsem použil testovací od firmy Toshiba model MK4006MAV a ten má velikost 4GB. K jeho připojení je potřeba redukce, kterou naštěstí mám.

VÝKON V MS-DOS 6.22

Instalace operačního systému Windows 98 se provedla bez jakýchkoliv problému a i docela svižně. Najít ovladače k tomuto stroji bylo trochu složitější, něco jsem použil z jiných notebooků a něco z Internetu. Pokud se tedy podíváte do tabulky, nenajdete tam testy z her Quake 1 a Queke 2, protože se mi je zaboha nepovedlo v OpenGL spustit a vždycky byla jen černá obrazovka. Zkoušel jsem ale test v 3D Mark 99 ve dvou provedeních, rozlišení je stejné 640×480, jen buffering je jednou double, to protože to zvládnou i grafiky co mají 2MB a s triple už ne. Rozdíl se rovná žádný, takže je jasné, že tenhle test s double buffering se stane tím základním pro porovnávání s ostatními stroji. Na hry to taky není nejhorší, ale ani dobré. V té době 1999 bylo už běžné hrát 640×480 – viz obrázek Turok 2 a výš, ovšem s tím měl notebook docela problémy, hlavně u her z roku 1998 a novějších. Protože je však tento stroj zaměřený hlavně na Internet a na digitalizování analogových záznamů, tak budiž mu odpuštěno. 

VÝKON VE WINDOWS 98

Závěrečný verdikt

Klady: Použití mobilního procesoru a taky možná výměna ještě za lepší. Jednoduché rozšíření RAM. Přístup k pevnému disku. Dobré a velké LCD. Nahrávání pomocí kompozitního vstupu.

Zápory: Rozložení klávesnice mohlo být lepší. Baterie BIOSu.