Wolfenstein 3D – PC 286

V životě máme jednu matku, která nás porodí. Pokud nezasáhne nepříznivý osud, tak nás odkojí a bude z části formovat naše dospívání. Nakonec se do své smrti budeme na svět dívat i trochu jejíma očima. Tak by se dala charakterizovat hra Wolfenstein 3D, kterou jsem poznal na konci roku 1992. Ovšem plně si s ní hrát se mi nakonec poštěstilo až na Vánoce 1993.

Tehdy v minulosti jsem to tak nevnímal, ale z dnešního pohledu to byla naprosto jiná hra, než co jsem doposud znal a hodně mi učarovala. Když člověk začal hrát, čas se astronomicky zrychlil, ale to jsem měl u všech takových, kdy jsem si říkal ještě chvíli, musím přeci zjistit, co je o kousek dál a tak jsem hrál do pozdních nočních hodin. Na tehdejší dostupný hardware prostě a jednoduše dokonalá hra, se kterými se potom roztrhl pytel. Díky silnějším počítačům se hry postupně zdokonalovaly, až nakonec jsou i lepší a hezčí.

---

WANTED

---

Ve 3D střílečkách není příběh až tak důležitý (to se v budoucnu změnilo), ale vždy je dobré vědět, za co bojujete. Zde se děj odehrává za 2. světové války v plné vřavě a Vy si půjdete pro hlavy těch nejvyšších zvrácený vůdců, co ji začali a vedli. Ve skutečnosti by měla být hra mnohem větší a delší a to protože těch nestvůr v té době bylo daleko více než šest. Jenže tak zněl rozkaz od vašeho velitele, přesně tedy 6 cílů (epizod) a může být po válce. Aby jste se dostali k vyznačenému cíli, budete muset projít 10 levelů a jeden je vždy skrytý. Já jsem bohužel v minulosti a ani teď žádný nenašel. Hrál jsem tedy 8 levelů a poslední 9. level, kde je vždy váš konečný cíl. Jako je třeba ve 3. levelu sám Adolf Hitler, který má na sobě nejmodernější nacistický prototyp v podobě speciální zbroje, na které jsou 4 rychlé kulomety a ty když spustily… To vám kolem uší sviští kulky, jakoby ze samopalu střílela celá rota. Teď si představte, že něčím takovým by byly vybaveny jednotky SS, no hrůza! Ale ani ta nejlepší zbroj nevydrží věčně a i sám vůdce se o tom přesvědčil.

---

 

Tuší někdo, zda ve skladbě Episode 3 a Level 1 něco ta morseovka znamená, nebo je to jen nicneříkající pípání?

---

Hra dnes? Pokud se do ní pustíte, budete odměněni chudou grafikou, interiérem taky hodně slabým a spoustou bloudění. Tajné vchody nijak nepoznáte, přesto vám nedá alespoň ze začátku hry tlačit na zdi a hledat je. Jak jste ale dál a dál, jsou prostory větší a větší a chuť zkoumat každou zídku jsou menší a menší. Boje jsou zde krvavé a později vás donutí velice často používat LOAD/SAVE. Brzo taky pochopíte, že máte-li chodbu v podobě mnoha výklenků po obou stranách, ve kterých jsou ukryti nepřátelé, je složité se ohánět vlevo nebo vpravo. Řešením je vkročit na střed a hned couvat a která postava se ukáže jako první, tak ji sejmout a potom hned tu druhou. Jsou i místnosti plné kostiček a mezi mini rozmístěny nepřátelské jednotky. Potom tu jsou i zbarvení, kde hnědé jednotky + hnědí psi jsou hůře vidět v hnědém pozadí zdí, bílé jednotky na bílém, modří na modrém. Všechno tohle slouží na prodloužení hry, jiné páky v té době tvůrci neměli. Používat myš k volnému pohledu bylo ještě daleko a vše se odehrává v jedné rovině. Tím pádem se používaly kurzorové šipky (pro pohyb) + Alt (střelba) + Ctrl (možnost úkroku) a Space (na otvírání dveří + tlačení na zeď). Z 80 procent, pokud nějakou blízkou jednotku přehlédnete, už se nestihnete otočit a zabít ji. Třeba vstoupením do dveří, když uvidíte nepřítele, po něm chcete instinktivně začít střílet, ale pokud byl někdo za rohem dveří, je po vás. Budete tak hojně používat zaječí taktiku, vzbudit nepřítele a počkat si, až dojde sám před mušku. Možná je to dáno tou nevyrovnaností, kdy vy umřete docela rychle, nepřítel sice nestřílí extra přesně, ale zato velice rychle, když na vás zahuláká: „HEY STOP!“ 

Když procházíte všelijaké lokace, které jste už vyčistili, nestane se vám, že narazíte na nějaké oživlé. Mrtvoly se povalují přesně tam, kde jste jim vzali život, což je to známka toho, že tady už jste byli a tak asi musíte jinam. Jednou se mi stalo, že jsem omylem vystřelil u dveří, které byly zamknuté a já samozřejmě klíč neměl. Jenže po tom výstřelu se ze zamknutých dveří vyvalilo několik nepřátel, které jsem zabil už ve dveřích, takže zůstaly otevřené a já mohl bez klíče jít do lokací s východem. Hra má 4 zbraně, první dvě nikdy používat nebudete, pokud máte 3. a 4.  I když herní časopisy u nás už vycházely, recenzi tam nenajdete. V Německu byla hra zakázána, asi se ten národ snaží zapomenout, ale to se nikdy stát nesmí, aby se historie neopakovala.

---

Rok vydání: 1992
Vydavatel: ID Software
Žánr: 3D střílečka

---

Nebudeme si nic nalhávat, ale hra je moc hrubý diamant a jako matka dost staromódní. Za zkoušku však stojí všechno, přesto pochybuji, že nějak osloví mladší ročníky a to především proto, že nemá dnes co nabídnout.

---