Intel Celeron Socket 370 FC-PGA(2)

Zatímco Intel Celeron Socket 370 (PPGA) vycházel z Intel Pentium II, nová řada Intel Celeron FC-PGA + FC-PGA-2 vychází z řady Intel Pentium III a jádra Coppermine. Ty první Celerony PPGA se zastavily na frekvenci 533 MHz a nová řada začíná také na této frekvenci.

Pro snadnější rozlišení se novému Celeronu při popisu frekvence přidalo velké písmenko A, což vypadalo takto: 533A. Fyzicky lze tyto dva procesory rozeznat na první pohled, neboť starý Celeron je černý a nový zelený. Avšak v cenících a popisech bylo nutné je nějakým způsobem odlišit, aby nedocházelo k omylům.

Nový Celeron disponoval novými 72 příkazy, označovanými jako Streaming Single Instruction Multiple Data Extensions (SSE), stejně jako Pentium III. Tyto instrukční sady musí samozřejmě být podporovány softwarem. Mezi hlavní patřil DirectX 6.1 od Microsoftu. Díky němu mohly hry běžet rychleji, videa se méně zasekávat a hudba hrát bez přerušování.

Celeron však měl menší velikost L2 cache, ta byla oproti ostrému Pentium III poloviční, pouze 128KB. To se samozřejmě projevovalo na výkonu, zejména při použití výkonné grafické karty ve hrách a také u užitkových programů. Nicméně cena Celeronů byla o mnoho přijatelnější než u Pentium III a ztrátu výkonu dokázal Celeron díky ocerclockování dorovnat.

Záruka přetaktování však nikdy nebyla jistá, ale z mého testování vyplývá, že Celerony to dokázaly velice dobře. Zejména u prvních modelů bylo možné dosáhnout přetaktování kolem 30 až 40 % nad původní frekvenci. U těch vyšších se přetaktování snížilo na 25 %, nicméně vždy záleželo na kvalitě křemíku.

Například frekvence 850 MHz nechtěla překročit 1000 MHz, ale u frekvence 950 MHz jsem dosáhl až 1300 MHz a to zvednutím FSB ze 100 MHz na 136 MHz. To už bylo znát v celkovém výkonu systému, a majitelé těchto procesorů si to v minulosti jistě užívali.

Poslední Celeron pro soket 370 měl jádro Tualatin s L2 cache 256KB a první tři modely byly označeny jako 900A, 1000A a 1100A. Opět to bylo třeba k odlišení od klasických Celeronů s jádrem Coppermine. Tyto procesory byly výborně přetaktovatelné, hlavně díky výrobní technologii 130nm, a nabízely zvýšení výkonu o zhruba 20-30% nad základní frekvenci. To znamenalo zvýšení frekvence o přibližně 250-300 MHz. Pokud se uživatelé odhodlali zvýšit napětí na procesoru a investovat do lepšího chlazení, bylo možné dosáhnout dalšího zvýšení výkonu o přibližně 100 MHz, což znamenalo, že z 1300 MHz mohl procesor dosáhnout až na 1700 MHz.

V minulosti jsem provedl lehčí porovnání mezi Intelem Celeron 1300 MHz a Intelem Pentium 4 1300 MHz, a na novějších grafických kartách jsem zaznamenal trošičku lepší výsledky s Pentiem 4 v testu 3D Mark 2001.