Věčný neutichající souboj Apple vs PC. A vy si můžete přečíst, jak moc řinčely meče o štíty v počítačové historii před 30 lety. Podle článků mají počítače MAC procesory Motorola 68020, které používaly i stroje Commodore Amiga 1200, ale ty vyšly až v roce 1992. Jinak z dnešního pohledu ještě nedávno počítače Apple měly komponenty jako klasické PC a některé byly vyráběny v úpravách jen pro tuto firmu. Originální je však to, že jde o uzavřený softvérový ekosystém v podobě operačního systému a jeho okolí. PC je o něco svobodnější, kdy jednomu vyhovuje to a druhému ono.
Scotty Tower Station 25 je na svou dobu silná mašina, přece jen tam tepe procesor 486DX na 25MHz a k tomu 8MB RAM. Ovšem zajímavá je především obojetnými sběrnicovými sloty EISA (32-bit), do kterých lze zasunout i karty ISA (16-bit). V podstatě se 
EISA moc nerozšířila, jelikož více známe zásuvky VL-Bus (32-bit) a dodnes používaný PCI (32-bit). Ale zapomenuta nebyla ani v roce 1994 v oblasti serverů s více procesory, jak dokazuje moje deska na obrázku. Zřejmě se počítalo s tím, že starší systémy používají uložiště na tomto slotu, tedy EISA SCSI řadič a na něm odpovídající disky. Tím pádem se ušetřilo za nákup PCI SCSI řadiče, který byl určitě drahý. Nakonec přechod ze 486 na Pentium byl hodně znát ve 32-bitovém výkonu.
Hned na úvodním obrázku vidíte Atari Mega, to je ten úplně spodní pizza box, jak se tomu říkávalo. Tato bedýnka může nést číslo 1-4, což 
odpovídalo velikosti instalované operační paměti RAM v MB. Uprostřed toho komínku se nachází to, o čem je celý článek, tedy výměnné pevné disky. A úplně nahoře by se měl nacházet pevný disk, který byl opravdu veliký. Já jasně rozeznávám mechaniku, kterou obsahuje Atari a to je SyQuest SQ555. Její pěkná fotka je hned na straně 2 a já přikládám reálné foto. Ale velikosti některých jiných medii, jako 650MB nebo okolo 590MB, je na tu dobu neskutečná a obyčejní lidé o tom mohli jen snít. Osobně jsem si tak velkou zálohu 650MB udělal až v roce 1998 a to na klasické CéDé.
No jo, notebooky, na ty se tak pěkně kouká. A co víc, onen Panasonic má procesor NEC V20, který byl jako lepší náhrada za Intel 8088, tedy počítače řady PC-XT a tím jeho výkon byl o dost níže. Co mi přijde docela zajímavé, je použití disketové mechaniky
1.44MB a až 2MB operační paměti.
Článek je postavený pracovně s tím, že máte notebook na cesty a v něm vytváříte data. Ty potom chcete nějak dostat do stolního počítače a to 
očividně bez použití disketové mechaniky, se kterou by to bylo jednoduší. Pokud je ale dat hodně, bude lepší si dva stroje propojit a jen při šálku kávy koukat, jak se ten velký objem dat přesouvá. Ovšem byly i důmyslnější řešení, která dovolovala propojit přes sériové rozhraní (COM) až 7 počítačů, které mezi sebou mohly komunikovat a mít společnou jednu tiskárnu. Samozřejmě tam je i Norton Commander, přes který jsem tohle připojení PC to PC používal i já se svými kamarády a to na hraní her. Nedávno jsem si na to zavzpomínal, jelikož do starého notebooku Toshiba T3200 není jak dostat data, když má polámanou disketovou mechaniku a pevný disk nemá klasickou koncovku. Takže trochu letování, zapojení a potom ta kávička. A funguje to, jelikož v tom stroji žádné hry nebyly.
Viry samozřejmě frčí i dnes, ale tehdy se to roznášelo hlavně pomocí disket, ale i tak to očividně způsobovalo problémy a finanční ztráty. Já osobně se v minulosti s žádným nesetkal, to až v dobách Internetu. Ale vím, že na Olivetti PCS 11 rozhodně nějaký vir byl, jelikož když jsem počítač spustil, choval se nějakou dobu normálně, ale potom se to začalo zhoršovat. AVG disketa detekovala vir a tak jsem ho radši vypnul. Jenže po dalších pokusech zachránit data, se disk odmlčel úplně. Zda to bylo virem anebo stářím disku, se už nedozvíme. A co vy a viry v minulosti?
Stránky z časopisu zveřejněny s laskavým svolením redakce CHIP.
Komentáře