Ten kdo se trošku zajímá o staré počítače firmu Didaktik Skalica, určitě dobře zná. Těm kdo ji neznají, jen napíšu, že se jedná o bývalou Československou firmu, která vyráběla od roku 1987 Didaktik Gama, od roku 1990 Didaktik M a od 1991 poslední model Didaktik Kompakt. Tyto počítače jsou ZX Spectrum téměř kompatibilní a jsou to jeho klony. Ještě existují Didaktik Alfa a Beta, oba jsou ale úplně něco jiného, ty vychází z počítače Tesla PMD85. V roce 1982 na západě, tak se tomu říkávalo za doby totalitní vlády KSČ, vznikl počítač ZX Spectrum 48K. Toho jsem se poprvé dotkl v roce 1984 a byl jsem jím úplně okouzlen. Dětská mysl pracovala na 100%, když viděla ty první hry a dokonce i slyšela. Ano, byl to zážitek, na který se nezapomíná, i když obraz byl černobílý a samozřejmě barvy počítač uměl. Celý tento počítač byl sestrojený co nejjednodušeji a za co nejméně peněz. Na jednu stranu byl předpoklad, že kdo si bude chtít počítač koupit, nemusí za něj tolik utrácet, ale na druhou stranu od toho počítače nemohl očekávat zázraky. Okopírovat tento počítač asi nebylo těžké, protože nejvíc klonů vzniklo v bývalém Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku, Rumunsku a dalších východních zemích.
Když se řekne počítač, hned druhé slovo co mě napadne, jsou hry. Tušíte správně, že vše na tomto webu se točí okolo starších počítačů a her, které tam jdou spustit. Byl to taky důvod, proč jsem z 95% počítač v minulosti chtěl a taky jsem se ho v roce 1991 dočkal. Určitě v době devadesátých letech se našli lidi co měli přehled o počítačích, ale já to rozhodně nebyl. Proto padla volba na počítač od firmy Didaktik Skalica, byl nový, byl relativně levný (2990Kčs), byl rozšířený, lidi měli spoustu softwaru, měl záruku, klávesnice byla docela kvalitní (já sní problém neměl), k tomu pohodlný reset, a tímto jeho výhody asi končí.
První čím začnu je zvuk, to je něco pro uši, ten se z těchto počítačů linul z obyčejného malého repráčku, co byl přímo zabudovaný uvnitř a vetšinou připomínal myší orchestr. Existovalo samozřejmě rozšíření v podobě přídavného modulu Melodik, ale jeho zapojení do počítače se 48KB moc smysl nedávalo, existuje však z těch tisíců her asi 169 titulů, co tuto kombinaci využije. Pokud by jste v Didaktiku měli 128KB RAM, což bylo rozšíření od Kompakt Servis i se zárukou, měl Melodik už větší herní smysl. Zvuk s tímto modulem posunul počítač co do herního zážitku o kousíček dál a cena Melodik modulu byla 720Kčs.
| Ukázky hudby |
|
Red-Heat-Didaktik-M
|
|
Barbarian-1-Didaktik-M
|
|
Golden-Axe-Didaktik-M
|
|
ATV-Simulator-Didaktik-M
|
Druhým je grafika a barvy. Grafiku jako takovou bych hodnotil jako dosti špatnou. Je dost hrubá a v podstatě se dá říct, že má jakoby dva režimy, kdy hra je jen dvoubarevná, tím myslím, že aktivní obrazovka kde se něco děje má jen dvě barvy, daný subjekt který ovládáte má stejnou barvu jako pozadí a může se stát, že postavička splyne s pozadím. V druhém režimu je vše barevné, tam zase nastává problém, že všechny pohybující se části se zabarvují podle barvy pozadí, nebo ty pohybující se části zabarvují pozadí a takových her je většina. Prostě tento počítač má problém s barvami a těch může aktivně zobrazit 8.
Třetím jsou připojitelné periferie. Problém byl například joystick. První Didaktiky Gama nemájí vzadu označené kam patří zapojit joystick, ale vývod tam je a dal se koupit joystick s upravenou koncovkou. Didaktik M už mělo dva vývody, ale vymyslelo vlastní koncovku, takže se opět musely ty neurčené pro tento stoj upravit. Až poslední Didaktik Kompakt měl už běžné dva klasické 9-pin zdířky a nebylo potřeba žádných úprav. Další byly disketové mechaniky D40 (3990Kčs) a D80. První zmiňovaná byla klasická 5.25 palců na diskety 360KB a s počítačem se to propojovalo takovým šíleným kabelem. Hlavní výhodou, když měl člověk tu disketovku, bylo především velmi rychlé nahrávání programu a pro hráče velice potřebné tlačítko SNAPSHOT. To když se zmáčklo, došlo k uložení celé paměti počítače na disketu, což se hodně hodilo při postupu hrou. Ne vždy se však uložení pozice povedlo a já ho mačkal vždy dvakrát. Potom tu byly tiskárny GamaCentrum 01 + 02 a velice oblíbená BT-100. K tomu aby jste tohle mohli připojit, bylo zapotřebí mít koupený Didaktik Interface M/P. Tisk byl velice úsporný, ale pomalý a stačil k tomu papír a kopírák.
Předběžné celkové hodnocení z seriálu Válka 8-bitů, kde herní počítač zastupuje Didaktik M , ho hodnotím dost špatně a dávám mu 40%.
Pod čarou
Protože jsem na svůj web spoustu věcí jen tak naházel, aniž bych k tomu dodal nějaké povídání, pomalu a jistě je budu dopisovat. Dlouhou dobu (několik let) jsem se věnoval jen notebookům a při jejich záchraně jsem narazil i na pár počítačů 8 až 16-bitů. Svůj starý web jsem moc neprezentoval, dlouho totiž sloužil jen jako seznam už zachráněných notebooků. Všechny notebooky jsem řádně otestoval, ještě nějaké mám v záloze, ale celkově přijde řada na notebooky později, protože ke všem chci udělat recenze. Z těch nejrozšířenějších starých počítačů jsem si vytvořil dva seriály – Válka 8-bitů a Válka 16-bitů, kterým se teď zde nejvíc věnuji. Protože jsem si už spoustu her na těch dobových počítačích zahrál, spoustu jich porovnal, začnu postupně vyrábět průběžné verdikty, které ale nemusí být konečné. Navíc při té příležitosti trochu všechny počítače dané značky popíšu, takže čtení bude nakonec u každého počítače.
Konečně chápu jak si sem dokázal nacpat tolik věcí během tak krátký doby 🙂
Ještě bych upřesnil tvoje chápání barev na ZX Spectrum kompatibilních. Počítač má ve skutečnosti 16 barev. 8 ve dvou úrovních jasu (asi jako Amiga a její EHB režimi dělající 64 ze 32 barev). Ale je tam limitace, že v rastru 8×8 bodů jde zobrazit jenom 2 barvy – pozadí a „popředí“ (border a ink). Pak záleželo na vývojářích jak se s tim poprali. Někdo udělal hru celou dvoubarevnou, někdo jí rozdělil na pruhy podle barev a někdo to nechal kolidovat. Grafický režim to má jediný 192×256 bodů což je na 8bita dost jemný rozlišení Herní režimy Atari a C64ky jsou myslim hrubější. Jo a ještě doplnění ke Gamě – ta taky měla 2 konektory vzadu. Byla to nějak vyvedená sběrnice a nějak divně vyvedený konektor pro joysticky. Dal se na to s vhodnym konektorem přepájet joystick původně s canonem 9pin. Dokonce se dala pořídit ta česká zrůdnost (jak to píšu, zase cítim mozoly na rukou) vydávaná za kempston joystick, ta měla přímo tenhle placatej konektor.
Díky za doplňující informace, moc si jich cením. Svůj web vedu úmyslně jako uživatel, protože opravdu těm počítačům nerozumím, popisuji jen věci co jsou na povrchu, hlavně co slyším a vidím. Proto taky nezjišťuji žádné informace, co a jak funguje, proč je něco tak a jiné onak. Určitě na Didaktik Gama napojit joystick jde, ale muselo to mít nějaký udělátko a to asi Didaktik nevyráběl, nebo jo? Pokud ne, musela to být, jak píšeš, nějaká domácí úprava joysticku.
Co mi rodiče koupili hned s Didaktikem (Gamou) byl ten joystick, co máš taky tady někde na fotkách s modrym tlačítkem. Měl normálně rovnou takovej širokej konektor, něco jako kus PCI slotu 🙂 Ale bylo to umění asi sehnat. Další už jsem měl s normálnim canonem ale ufik se konektor a naletoval se na tenhle od původního joysticku. Jestli se správně pamatuju, měla Gama vzadu 2 tyhle placatý konektory. Delší jako vyvedená celá sběrnice a kratší pro joystick.
Dík moc, tak jsem to u toho joysticku upravil. U Didaktiku Gama, jsem přidal větu „I když počítač nemá vzadu označené kam patří zapojit joystick, tak vývod tam je a dal se koupit joystick s upravenou koncovkou“.
Gama má vestavěný obvod 8255, připojit joysticky není problém. Vzadu je vyvedená sběrnice stejně jako na Spectru, a vedle právě ten 8255, takže bylo potřeba na něj „jenom“ vyrobit nebo sehnat správný konektor (což už tedy problém byl) a dalo se přímo připojit cokoliv, k čemu bylo na Spectru potřeba navíc rozhraní. Maximálně se v kódu programu musely změnit adresy portů… 😀