Jo Gobliiins, jedna z mála her, která vám vykouzlí úsměv na tváři a stačí se jen podívat na obrázky. Já se na ni smál, na to si vzpomínám, poprvé u Luboše K., který figuruje v menu „O mně“ a byla to opravdu sranda. Ovšem dohrát hru žádná švanda není a já se v minulosti dostal tak do třetiny. Nebudu lhát, tohle prostě není úplně můj šálek kávy a to ani dnes. Do té první třetiny jsem to dohrál i teď, ale potom už jsem začal používat návod a na některé kroky bych určitě ani nepřišel. Než je (ty kroky) začnu hře vyčítat, představím rychle hlavní postavičky a ty jsou celkem tři. Jelikož jsou menšího vzrůstu, tak na hodně věcí se budete muset dostat šplháním a k tomu slouží postavička, co má rohy. Ta mimochodem umí ještě navíc i boxovat a její hrubou sílu hojně využijete. Druhá je plešatý kouzelník, ten proměňuje věci na užitečné a někdy neužitečné. Poslední třetí s čepicí je asi nejpoužívanější figurka, která umí s věcmi manipulovat a taky je použít.
Mám rád, když se ve hrách deru vpřed, to je to co mě zároveň odměňuje, ale tady to trochu drhne. Na každé obrazovce musíte splnit určitou část, abyste se dostali na další a je to většinou ve formě pokus omyl. Někdy prostě v dané lokaci moc věcí není, takže zkusíte nějaké ty varianty a ono to klapne. To jsou pro mě takové ty neutrální zjištění. Potom jsou tu ty logické, tak například máte flétnu a hada v košíku. Další je říct vtip obrovi, aby se hnul, tak mu logicky nejdřív vytáhnete špunt z ucha a potom mu to tam vykřičíte. Na co bych nepřišel, tak vzít schovanou smradlavou rybu, položit ji na určité místo, tím vylákat jakéhosi strašáka a toho polít slzami od obra, který je vyroní právě smíchy z toho vtipu. Musím obdivovat hráče, co takové hry hrávali bez návodů a vůbec pařany adventur. Takže hráno a dohráno pomocí návodu.
Rok vydání: 1991
Vydavatel: Coktel Vision
Žánr: Puzzle adventure
Komentáře