Legend of Kyrandia byla jedna z her, kterou když jsem poprvé viděl, tak se mi trochu otvírala úžasem ústa a proto se nedivím, že to bylo přeloženo i do češtiny. Grafika na rok 1992 je prostě úchvatná a člověku nepřijde, že se tam vykresluje jen 256 barev. Tehdy v minulosti, asi v roce 1994, jsem to hrál, ale jen s hudbou z FM syntézy, což samozřejmě bylo fajn, ale Roland MT-32 tomu zvedne laťku o pěkný kus výš. No jen si to poslechněte! Taková příjemná pohodová hudba, která dokresluje onu parádní grafiku.
Já osobně bych hru rozdělil na tři závodní etapy, přičemž ta první je ze všech nejlepší. Tak jednak samotné intro, které vás uvede do děje, kdy se vrátíte za svým dědečkem a on je z kamene. V tu chvíli nevíte, co máte dělat. Když odcházíte, vaří Vám v žilách krev, chcete s tím něco udělat, ale nevíte co a v tom na vás promluví dřevěná stěna, ve které se vykreslí z kořenů obličej a poradí vám. Je to scéna Intro 2 a hudba se změní. Podle instrukcí od stromu (ano, svět kouzel je samé překvapení), máte tedy jít do chrámu a jen co vyjdete, začne hrát nová pěkná skladba. Přejdete pár obrazovek a jak se dostanete do onoho chrámu, hudba se opět změní. Potom se vydáte k jezírku, další pěkná skladba. Vrátíte se zpět do chrámu a zase jiná písnička. Opravíte oltář, zase uslyšíte neznámou skladbu a nakonec je další v jeskyni, kde je potřeba opravit most. Říkáte si, že je to start jako raketa. Jenže jak se říká, rychlý začátek, málo sil na konec.
V druhé třetině se ještě chvilku užijete rychlého sprintu u staříka, který píše kouzelně svitky ve své chatrči. I v jejím okolí to bude ještě dobré, potom ovšem vstoupíte od jeskyní, kde je tma jako v pytli. A kde je tma, tam vládne různý fantas o všelijakých příšerách. Vy si však nic představovat nemusíte, ony tam jsou a sežerou vás. Je to taky docela rozlehlý komplex, kde budete poslouchat jednu a tu samou píseň. Jsou tam ale i světlé chvilky, jako například Smaragdová místnost, kterou by chtěl každý z nás aspoň jednou v životě najít. Tam je úžasná melodie, při které máte pocit, že těmi drahými kamínky o sebe někdo klepe a tak pěkně to cinká. Takže šup dva do kapsy a potom až to skončí, tak směr klenotník 🙂 Když to tady přežijete, čekají vás lepší zítřky v podobě fialové koule. Když se v ni proměníte, žádný bubák už na vás v jeskyních nemůže a tak si v té podobně vyfrčíte s novou melodií do další etapy.
V poslední etapě, kdy jste přežili skoro nemožné, vám na hlavu spadne pořádná větev a zase je málem po vás. S velkou boulí na hlavě jste nalezeni a odvlečeni čarodějkou Zanthia. Jen tak mimochodem, jsou zde tři ženy, které potkáte a všechny jsou blondýny. Zřejmě je měli vývojáři rádi. I zde budete chodit sem a tam a doprovázet vás bude jedna a ta samá skladba. Někdy se něco změní, ale rozhodně to není jako na začátku. Potom jste bájný Pegas a dostanete se na zámek ke zlému kouzelníkovi Malcolmovi, kde bude skoro pořád hrát taková depresivní skladba a něco podobného hraje i při jeho smrti. Úplný konec je tak říkajíc docela slabý a žádné velké animace se nekonají. Jen velký černý historický zámek + tmavé okolí je z vaší touhy osvobodit dědečka barevný. A jak se říká: „s čím kdo zachází, tím také schází“, dědeček ze sochy povstal a sám Malcolm se jí stal.
Adventury rozhodně nejsou mým oblíbeným žánrem, ale tato hra je výjimka. Je důkazem toho, že onen žánr má většinou pěknou grafiku, vzhledem ke svému stáří a hudbu k tomu. Takže i jiné si budu muset s pomocí návodů projít, abych si jednotlivé hudební melodie nahrál. To je můj hlavní cíl. Když už to ovšem udělám, přímo se nabízí hru subjektivně a neodborně posoudit.
Rok vydání: 1992
Vydavatel: Westwood Studios
Žánr: Adventure
Kyrandie je srdcovka 🙂 Audiovizuální zpracování na hranici geniality. Po adventurní stránce tedy spíše takový průměr a od jeskyně dál kvalita dále klesá, ale díky té první půli a díky faktu, že šlo o první adventuru, kterou jsem dohrál, už tu hru nikdy nic z mého osobního TOP žebříčku nesesadí 🙂 Trochu zapadlá dvojka je myslím po všech stránkách ještě o level (nebo aspoň o chlup) výš. A o trojce tu, ve slušné společnosti, raději mluvit nebudeme… 🙂