Staříci bývají někdy šílení. Ten náš v této hře, kterého nikdy neuvidíte, protože umřel, trpěl paranoii, možná oprávněně, protože byl hodně bohatý a měl velký dům. Jednou tedy, když ještě žil, došel k rozhodnutí, že svoje jmění, které má hlavně ve spoustě rodinných špercích ze zlata s drahokamy, rozdělí na šestnáct truhliček a ty uschová po domě. Já vím, zní to šíleně, ale zrovna jak svoji schovávanou dokončil, tak to sním ze samé blaženosti jak nad všemi vyzrál, seklo. Zanechal po své smrti ovšem vdovu, tu zde živou uvidíte, protože si vás najala, aby jste ty truhličky našel. To, že úkol připadl zrovna vám, má svoje důvody, jste v podsvětí zločinu považován za nejlepšího z nejlepších zlodějů. Je to ale trochu paradox, chtít od zloděje poctivost a doufat, že vám ty truhličky donese…. No nejsou ti staříci šílení.
Dát se ale na poctivost, na to není nikdy pozdě, takže pokud hru chcete dohrát, ne jen být bohatý zloděj (na to je lepší jít do politiky), musíte je donést vdově v pokoji, která je na obrázku „Důvěřivá vdova“. Hra vypadá opravdu super, hlavně 3D detailní grafika, možnost manipulovat s věcmi, třeba nábytkem, to je ovšem úmysl na použití pro vyskákání výš ke stropu. Hru kazí různá mechanická zvířátka v místnostech, které na vás vysloveně útočí, nenechají vás na pokoj a měli tam radši vývojáři hry udělat jen náhodné chození. Další problém byl, že vejdete do nějaké místnosti a prostě nevidíte svoji postavu. Nemáte páru, jakým směrem dát joystick a než na to přijdete, zabije vás nějaké z mechanických zvířátek. Líbí se mi, že hra jde kdykoliv uložit a tak nemusíte hrát pokaždé od začátku. No vypadalo to ze začátku hraní nadějně, ale jsou ve hře moc zásadní chyby a tak ji hodnotím na 55%.
Rok vydání: 1989
Vydavatel: The Edge
Žánr: 3D Adventura, puzzle
Komentáře