Toshiba Satellite 300CDS

Kdo by neznal firmu Toshiba a její notebooky? Ten, kdo je nezná, asi žije na jiné planetě a morduje se tam s Acerem, co mu upadlo víko s LCD. Jak firma IBM používala výhradně černou barvu, Toshiba si oblíbila šedou anebo tmavší šedou. Proč tomu tak je, nevím, ale asi to mělo být originální a nebo jen levnější výrobní náklady. Každý to zná, čím víc koupíte, tím je to levnější. Společného s IBM toho ale mají víc a tím je malý joystick v klávesnici na ovládání kurzoru myši. Notebooky od firmy Toshiba se vyznačují hlavně kvalitou materiálu a provedením. No uvidíme, až si všechny znovu otestuji a prohlídnu, tak vám dám vědět jak to dopadlo a teď už ke konkrétnímu kusu. Ten od pohledu vypadá dost zachovale, klávesnice moc známky používání nenese a kazí to jen gumové tlačítko levé myši.

Design není nejhorší, za zmínku stojí dvoubarevnost klávesnice tak, jak ji měly klasické desktopové počítače, a když už nic, vypadá to hezky. Notebook má zepředu schodek + tři drážky, to mi připomnělo, že tenhle má za úkol vizuálně ztenčit danou věc. Jednoduše řečeno, má na vás zapůsobit, že nemá takovou výšku jak si myslíte a když se k tomu přidá zaoblení víka, je to jasné. Tak jsem ho změřil očima, odhadl jsem, kolik může mít na výšku a vypadá tak na 5cm. Teď měření, délka je tedy 30.5cm, šířka 24cm a ona výška je 6cm. Pokud ale budete měřit v hraně víka, naměříte 5.5cm a dalších 0.5cm odeberou pro oči ony proužky. Je to chytře udělané, vůbec na mě nepůsobí jako tlustá krabice, kdy jsem takto nazval třeba IBM ThinkPad 380XD nebo 380ED a to už od prvního pohledu. Nesmím zapomenou váhu, ta je 2.95kg a na tu dobu snad v normě.

AKTUALIZOVÁNO 2.3.2018

Musím se omluvit za to, že jsem zasklil u toho notebooku jednu položku a tou je nastavení + podpora zvukovky přímo v BIOSu. Nechápu proč není nastavená, jako výchozí zapnuto pro MS-DOS. Já si ji ani nevšiml že tam je, natož že je vypnutá a to byl důvod proč zvukovka tak mlčela. Dělal jsem všelicos, abych nějaký ten zvuk z ní dostal pod MS-DOSem, ale bylo to marný a teď už vím proč. No stalo se, co už, přišel jsem na to náhodou, kdy jsem testoval podobný notebook, ten hrál perfektně ve všem a všude. No snad mě bude odpuštěno, video už upravovat nebudu a polehčující okolnost snad je, že to není notebook na retro hraní.

Klávesnice je česká, tím pádem je notebook určený pro český trh s tím, že její chod je tichý a přesný. Trochu záhadou je ale rozložení kláves, které je dost chaotické, co ale musím pochválit je, že klávesa Fn je mezi Ctrl a Alt. To umožňuje používat ty dvě klávesy, jako na klasické klávesnici a aspoň od pohledu tak vypadá. Takže jsem začal testovat a ono to šlo. Trochu v tom dělala zmatek klávesa vedle mezerníku, která se normálně nachází úplně někde jinde a další klávesa vpravo vedle mezerníku, ta tam taky nemá co dělat, no prostě chaos. Pokud byste používali jen tento stroj a nic jiného, snad si člověk zvykne, ale většinou, když už jste měli takový notebook, měli jste i klasické PC. Pokud ne a někdo vás posadil za něco jiného, začala detektivka, co ta klávesa dělá tady, má být tam a podobně. No přesto jako herní klávesnice, se to na staré hry použít dá a taky Descent 1 s tím šel dobře. Kurzory jsou dost široké a pohodlné. Při psaní to bude trochu horší, i když ty klávesy vedle mezerníku nejsou tolik používané a spíš tu jednu budete mačkat s tím, že chcete trefit mezerník.

Co se týče srdce hardwaru, uvnitř se ukrývá procesor Intel Mobile Pentium na 166MHz, ten k sobě má 2x 16KB L1 cache a 256KB L2 cache. Po sundání chladiče jsem zjistil, že je naletovaný přímo na základní desce a tím pádem je výměna znemožněna. Naskytl se ale super pohled na jádro, které má krásně zlatou barvu a připomíná pyramidu. Taky mu pro svůj chod stačí napájení 2.45V a při tomto napětí je tepelná produkce jen minimální, ale už nestačí jen pasivní chlazení. Procesor je chlazen pasivně hliníkovou destičkou, která je vidět na obrázku „Základní deska zespodu“, a má zhruba velikost jako PCMCIA šachty, které jsou hned vedle na levé straně. Pomocí toho chladiče se uvolňuje teplo do prostoru celého stroje a ventilátor má jen za úkol teplý vzduch vysát. Není to ta klasická honěná chladného vzduchu, co poskytuje vrtule ventilátoru přes chladič. Jako vždy jsem pomocí teploměru proskenoval celý stroj, našel nejteplejší plochy, kdy po 3 hodinách neustálých dem ze hry Quake 1, jsem naměřil maximální teplotu 32.8C a to zespodu.

Klávesnice měla teplotu mezi 26-28C, takže i v plné zátěži procesoru je v pohodě použitelná. Samozřejmě se u toho onen větráček zapínal, ale jeho hluk byl jen tiché šumění. Na základní desce je integrována i paměť RAM o velikosti 16MB a o možnost jejího rozšíření je přítomen jeden slot pro SO-DIMM paměť. Ten je obsazen pamětí od firmy Transcent o velikosti 32MB a maximálně slot dokáže pojmout 128MB. Notebook stále obsahuje originální pevný disk o velikosti 2.1GB a výrobcem není nikdo jiný než Toshiba. Trochu záhada je použití chipsetu, není tu žádný Intel, VIA nebo ALI, jen Toshiba.

Zvuková karta od firmy Yamaha OPL3-SAx je bohužel pro MS-DOS nevyhovující. Pod tímto systémem jsem z ní nedostal ani hlásek a ani jsem nic nenašel pro inicializaci. Její nastavení nepodporuje ani BIOS. Ovladače pro tento stroj na oficiálních stránkách jsou, ale jen pro Windows 95, kde sice zvukové efekty fungovaly, ale hudba v žádné hře nehrála a to i přesto že soubory MIDI krásně hrají. od firmy Yamaha OPL3-SAx je dobrá zvukovka. Neměl jsem s ní žádný problém, když se dobře nataví v BIOSu. Dokonce má pod Windows 98 možnost si zvolit softwarovou MIDI syntézu a tu potom použít ve hrách pro MS-DOS. Hudba potom zní, jako by ji hrály skutečné nástroje, díky docela kvalitní soft-bance s nástroji přímo od Yamaha a v setupu hry stačí dát místo FM syntézy, Generál MIDI. Ovládání hlasitosti je vyřešeno pomocí potenciometru, to je elegantní řešení a hlavně v operačním systému MS-DOS. Samozřejmě to funguje i v operačním systému Windows 95, tam se taky hlasitost zvuku dá ovládat i pomocí ikonky v liště.

Co se týče zvukového projevu samotného notebooku, není to tak hrozné, jen schází basy, ale dokáže hrát hodně nahlas. Reproduktory jsou stereo, jejich umístění lze považovat za klasiku, jediná nevýhoda je, pokud například posloucháte hudbu, chcete LCD zavřít a uděláte to, dost tím hudba ztratí. Ovládání myši je prováděno pomocí malého joysticku v klávesnici, někomu to vyhovovat může, někomu ne, ale čas ukázal že klasická dotyková destička je lepší. Baterie nese logo Toshiba, ta je originální, hned po zapojení zdroje se začala dobíjet. To mně samozřejmě nedalo, hned po plném nabití jsem zdroj odpojit, zapnul hru Quake 1 a vydržela hrát už jen 15 minut. Konektivita je standardní, COM1, LPT1, VGA, koncovka PS/2, 2x PCMCIA a USB 1.1. Přítomen je i InfraPort na přenos dat s různými zařízeními. Testoval jsem CD-ROM + disketovou mechaniku a vše krásně čte.

Co se týče grafické karty, je zde přítomna Chips & Technologies F65555 HiQVPro a má k sobě dispozici 2MB paměti. Žádné 3D funkce od ní však nečekejte. LCD je pasivní, jas se upravuje na boku LCD víka, kde je potenciometr. Je to rychlé a přístupné. Maximální rozlišení LCD je 800×600 a 24bit barev. Protože se jedná o pasivní LCD, nezvládá žádné rychlé pohyby, je problém jen sledovat myš, která při prudším pohybu zmizí. Ideální je použít závoj, kdy myš za sebou nechává svoji stopu v podobě stejného kurzoru jaký používáte. Na hry to není, ale na psaní textu jako dělané. Ve své době to mělo veliký finanční význam, aktivní LCD byly o mnoho víc dražší a pokud člověk potřeboval jen dělat tu administrativu, šel právě do pasivního LCD.

Notebook jsem podrobil svým testům v operačních systémech MS-DOS 6.22 + M602 na spouštění programů a taky ve Windovs 95. Držím se datování, pokud notebook má nálepku Win95, je pro mě zásadní i na tomto systému ho testovat. Chování notebooku bylo při testování bezproblémové v obou systémech, až na zvukovou kartu. Ovladače jsem oficiální našel, ale pro MS-DOS kde nic, tu nic. Je to zvláštní, že by měl podporovat jen Windows, doba přeci nebyla v jeho vydání, až tak dopředu a hodně lidí MS-DOS používalo. I sám Windows ke svému chodu MS-DOS potřeboval. Mám ale ještě starší video, co jsem tvořil v roce 2013, tak jsem použil Windows 98, tam jede vše v pohodě, jak zvukové efekty, tak FM syntéza a tím myslím v hrách pro MS-DOS.

Ještě doplním proč jsem se vlastně rozhodl všechny ty svoje notebooky otvírat. Jednak je to zvědavost, mobilní procesory jsou taky dost originální záležitost. Nejdou sice vlastnit, že si je člověk položí na ruku, ale zde je vidět, že i když jsou naletované, tak dokáži být hezké a vhodné obdivu. Potom je to konstrukce těch strojů, některé jsou opravdu chytře uvnitř vymyšlené a jde vidět lidská kreativita. Potom jsou to ty vnitřní baterie, které rády oxidují i na dálku, pro uchování na co nejdelší čas, je lepší se jich zbavit i za cenu, že notebook bude nepoužitelný, ale já je stejně používat nechci. Zachránil jsem je hlavně proto, že jinak by byly sešrotovány a to by byla škoda. Dnes jsem za to rád, jsou to jak moje děti a vyrostou, až umřu 😀 Koho že to mám dát do závěti, aby se potom postaral o můj sirotčinec?? 😀

VÝKON V MS-DOS 6.22

VÝKON VE WINDOWS 98

Závěrečný verdikt:

Klady: notebook je docela bytelné konstrukce, panty jako nové, výměna RAM, HDD nebo baterie je otázka několika minut. Použití mobilního procesoru, tady i krásného zlatého, je velké plus, sice potřebuje aktivně chladit, ale při psaní textu se větráček nespouští. Umístění reproduktorů a ovládání hlasitosti potenciometrem. S klávesnicí se dá hrát, po vzoru desktopové klávesnice. Zvukovka zvládá vše potřebné a ve všech operačních systémech.

Zápory: honit kurzor pomocí joysticku je nic moc a klávesnice při rychlém psaní může dělat trochu problémy. Zvuková karta v MS-DOSu ani hlásek. Byl to pravděpodobně hodně levný notebook, který má pasivní LCD, štítek Windows 95 a přitom je vyroben 1999. Nejlépe funguje právě pod Windows 98, ale byl prodán se starými Windows 95.